Úprava mořské vody

S rostoucí populací na planetě, rostou i požadavky na zásobování vodou. Zdroje sladké vody již v některých zemích nestačí zásobovat obyvatele, průmysl, zemědělství. Tyto oblasti jsou odkázány především na využití slané mořské vody. Slaná mořská voda obsahuje velké množství rozpuštěných látek, dosahujících koncentrací až 37 000 mg/l a díky těmto koncentracím není vhodná k dalšímu využití. Pomocí membránových procesů lze rozpuštěné látky z mořské vody odstranit a vodu dále využívat jako pitnou, k průmyslovému využití, nebo v zemědělství. Nejvyužívanější metodou k úpravě slané mořské vody je revezní osmóza, která poskytuje nejvyšší účinnost v poměru ku spotřebě energie.

Na světě je ohromné množství vody, ale pouze méně, než tisícina procenta je voda sladká v tekuté formě. Prakticky 98 procent tvoří voda v oceánech a mořích – tedy voda slaná. Slaná voda je pro svůj obsah rozpuštěných látek značně nevhodná ke konzumaci ale i k jinému, např. průmyslovému, použití.

Pokud voda obsahuje více jak 2000 mg/l rozpuštěných látek, je označována jako voda slaná a tedy nevhodná k pití. Obsah rozpuštěných látek ve vodě mořské se průměrně pohybuje mezi 33 000 až 37 000 mg/l. Aby takováto voda byla vhodná k pití, musel by se obsah rozpuštěných látek snížit na méně než 1000 mg/l (taková voda už je označována jako poživatelná), nebo lépe až na hodnotu okolo 500 mg/l.

Možností jak snížit množství rozpuštěných látek existuje řada způsobů. Snížení obsahu rozpuštěných solí se obecně nazývá odsolování a nejvíce používaným procesem pro odsolování je membránová technologie.